co je to jednorožec?
31. května 2011 v 14:39
|
JEDNOROŽEC
Jednorožec
Jednorožec je bájný tvor, který se obvykle zobrazuje v podobě koně či antilopy s nápadným, dlouhým a šroubovitě krouceným rohem. Od křesťanského středověku je považován za symbol síly, čistoty a panenstv. Proslavil se zejména jako štítonošbritského znaku.
Starověké zmínky
Na velmi starých pečetích z Harappy v dnešním Pákistánu (asi 2500 př. n. l.) je zobrazeno zvíře, které připomíná klasického jednorožce. První, kdo se o jednorožci (řecky monokéros) výslovně zmiňuje, je řecký lékař v 5. stol. př. n. l. a na jeho zmínku patrně navazuje Aristotelésním rohem: o antilopě oryx a "tak zvaném indickém oslu". Podobně Plinius starší, Aelianus, který možná mínil nosorožce, a Strabo. Představa snad vznikla spojením nosorožce a narvala, jehož "roh" resp. zub byl vyhledávaná kuriozita. Obdobné představy se vyskytují i ve staré Indii, v Číně a v Japonsku.
Středověk
Dlouho do novověku působila i jiná pověst, podle níž jednorožcův "roh" (ve skutečnosti zub narvala) čistí vodu a zneškodňuje jedy, takže se z něho dělaly poháry a býval až do 19. století symbolem a ozdobou lékáren. Řada lékáren se jmenovala a jmenuje "U jednorožce".Slovem monokéros přeložili překladatelé řecké Bible (Septuaginty) hebrejské slovore´em, které patrně znamenalo horského býka. Latinská Vulgata je přeložila jakounicornis a odtud se slovo i představa rozšířila do všech evropských jazyků. Ačkoli tento "jednorožec" je v Bibli obrazem nezkrotné síly, ve vrcholném středověku se objevuje nový zájem o jednorožce v jiném významu, který s Biblí nesouvisí: pověst o tom, že jednorožec je divoké zvíře, které se však ke své samičce chová velice mírně a přítulně. Jednorožce lze nalézt také ve středověkých bestiářích. Tato pověst pak našla odezvu v milostné poezii truvérů a ve výtvarném umění, zejména od 15. století, kde je jednorožec symbolem panenství a čisté lásky
Spory o jednorožce
Existencí jednorožců se zabývali někteří vědci. Známý německý vědec a starostaMagdeburgu Otto von Guericke roku 1663 sestavil z pravěkých kostí, nalezených v jeskyni v Harzu, kostru "jednorožce" a patrně ji doplnil rohem z narvala. Tato rekonstrukce prý přesvědčila i jinak k jednorožci skeptického Leibnize. Ještě francouzský zoolog Georges Cuvier (+ 1832) argumentoval proti možnosti jednorožce anatomickými důvody.
V literatuře
Jednorožci se často vyskytují ve fantasy literatuře. Obvykle je zachována většina jejich mýtických vlastností - vzhled včetně šroubovitého rohu, jeho rozsáhlé magické vlastnosti (především protijedové) fungující i po oddělení od jednorožce i to, jak ho přitahuje nevinnost (především pannenská). Jednorožec bývá součástí hvozdu, tedy magického lesa, často i jeho ochráncem. Jen zřídka je zachována jeho nechuť k zabíjení - jednorožec sice nepatří mezi typické zabijácké bestie, ale kromě své magie může použít k obraně i svůj roh.
Jednu z hlavních rolí má jednorožec v knižní sérii Amber. Tam se ovšem nejedná o "obyčejné" magické zvíře, ale spíše boha nebo démona v podobě jednorožce. Zastupuje stranu řádu (druhou stranou je chaos).
Jednorožec v heraldice
V heraldice si jednorožec získal velkou oblibu až od 15. století: roku 1480 se poprvé objevuje jako štítonoš znaku Skotska, po anexi Skotska ve znaku Velké Británie společně se lvem. Bývá zobrazen jako vzpínající se kůň, někdy se zpřetrhaným řetězem. Jednorožci se vyskytují ve znacích šlechty i měst v Německu, ve Švýcarsku a ve Francii. V české heraldice se jednorožec vyskytuje ve znaku erbovních měšťanů z Vrchovišť a velmi pozdního znaku obce Lišnice (okres Most).
Co je to kentaur?
30. května 2011 v 20:49
|
KENTAUR
Kentaur
Kentaur je to bytost původem z řecké mytologie, napůl kůň, napůl člověk. Byli to nezkrotní a divocí tvorové, které se nikdo neodvážil osedlat a byla čest se na ně posadit. V řeckém bájesloví byli synové thessalského krále Íxiona. Někteří vynikali pod vlivem vína násilnými činy. KentaurCheirón byl naopak moudrý a proto se kentauři stali symbolem mužnosti, statečnosti a síly. Jejich existence inspirovala spoustu autorů (zejména fantasy), aby je dosadili do své tvorby. V knížkáchLetopisy Narnie od C. S. Lewise jsou Kentauři velice starobylý rod, vyznačující se svou moudrostí a znalostí astronomie i astrologie. Autorka knížek o čaroději se jménem Harry Potter, J. K. Rowlingová použila základ z bájů a nějak je nepřibarvovala. Někde se diskutuje, jak kentauři jí. Některá teorie tvrdí, že při jídle musí kentauři nejdříve naplnit svůj lidský žaludek normálními pokrmy a poté se napást trávy pro svůj koňský žaludek. Každá jejich svačina je proto velice dlouhá.
Kentauři v Harrym Potterovi
Bane
Bane je jeden z kentaurů, kteří obývají Zapovězený les . V knize se objevuje, když Harry, Hermiona, Tesák, Malfoy, Neville a Hagrid pátrají po zraněném jednorožcovi. On kritizoval Firenzeho, když nesl Harryho na zádech od mrtvého jednorožce. Zajímavostí je, že na rozdíl odRonana mluví velice rychle. Ve filmu je velice rezavý.
Firenze
Firenze je kentaur, v pátém díle začal po nuceném odchodu Sibylly Trelawneyové jasnovidectví. Poprvé se objevil již v prvním díle, kdy Harryho zachránil před Voldemortem. K nelibosti ostatních kentaurů vezl Harryho na zádech, což je mezi nimi považováno jako symbol toho, že slouží lidem. V pátém filmu se Firenze neobjevil, i když v knize učil v Bradavicích místo profesorky Trelawneyové. Když ho poprvé Harry viděl ve třídě, bylo vidět, že byl kvůli tomu, že bude učit, napaden ostatními kentaury. V šestém díle pokračoval v učení spolu s Trelawneyovou, protože se nemohl vrátit do Zapovězeného lesa, protože už by nebyl ostatními kentaury přijat. V sedmém díle se účastní bitvy o Bradavice.
Co je to kerberos?
30. května 2011 v 20:34
|
KERDEROS
Kerberos
Kerberos Κέρβερος latinsky Cerberus je trojhlavý pes, který střeží vchod do podsvětí a nikoho z něj nepustí. Podle jiných představ střežil především podsvětí před vstupem živých.
Bývá zpodobňován s třemi hlavami, dračím ohonem, na hlavách má místo srsti hady. Později se mu připisovalo i sto hlav, jedovatý dech a množství hadích hlav na šíjích.
Kerberos spatřil světlo světa jenom jednou, a to když ho vyvedl z podsvětí Héraklés při plnění dvanáctého úkolu. Mykénský král Eurysthea požádal Hérakla, aby mu přivedl Kerbera. S pomocí bohů se Héraklés dostal do podsvětí, byl vlídně přijat samotným Hádem. Ten mu dovolil Kerbera chytit za podmínky, že to dokáže holýma rukama. Kerberos se zuřivě bránil, avšak po Héraklově silném stisku slíbil poslušnost a následoval ho do Mykén. Když král Eurystheus spatřil strašného strážce podsvětí Kerbera, padl před Héraklem na kolena a prosil, aby příšeru odvedl zpět.
video
Co je to medvědodlak
29. května 2011 v 13:24
|
MEDVĚDODLAK
Člověk, který se dokáže proměňovat v medvěda je velmi vyjímečný a setkání s ním zanechají v duši úctu a rozhodně se nezapomínají.
Již od počátku věků se medvědům přisuzuje velká síla. Z běžných šelem jsou největší a vynikají svou mohutností.
V podobě člověka můžeme medvědodlaka potkat jako dobře rostlého muže s velkýma rukama a širokými rameny. Lidská kůže je bohatě porostlá chlupy a nehty jsou pevné, do šeda zakalené. Z rozumných očí sálá kouzlo vážené osobnosti. Medvědodlak působí od pohledu velmi charismaticky, jde z něj zároveň strach, stejně jako je z něj cítit životní zkušenost a přírodní moudrost. Bývá spíš uzavřený a málomluvný. Říká jen to, co je důležité, a neopakuje se. Jeho dlouhý život ubíhá pomalým tempem stejně jako medvědí kroky.
S proměnou naroste medvědodlak do nadlidských rozměrů a svou velikostí předčí jiné sobě podobné. Nehty zčernají a změní se v pořádné drápy. Protažená medvědí hlava poznamenána lidskými rysy skrývá nadměrné medvědí tesáky. Dlouhá srst obroste celé tělo a poskytne nabuzenému svalstvu ochranu hodnou leckterého brnění.
Bývá klidný a rozumný. Uvnitř něj však pořád žije šelma. Pokud je dostatečně živena divokými pocity, roste v něm, až jednou převládne. Potom medvědodlak dovede v bojovém hněvu neskutečně účinně zabíjet. Není jednoduché jej rozeštvat až do takové míry, ale každý, kdo tak učiní, za to náležitě zaplatí. Jeho chuť k boji je jiná než pomíjivé krvavé běsnění vlkodlaků. Medvědodlak si pamatuje a nezapomíná.
Když už dojde k boji, nemívá medvědodlak problém s žádnou zbraní. Obtížné jsou pro ně pouze luky, které patří do rukou ladného a svižného těla. Nejraději mají však v rukách pořádnou sekeru.
Tento druh lykantropů si najde své místo v různých životních prostředích od údolí velkých řek, přes hluboké rozsáhlé lesy až po drsné země s věčným sněhem.
Medvědodlaci jsou samotáři putující rozsáhlými územími. V zimě zmalátní a podobně jako jejich druzi se uloží k zimnímu spánku. Jen vyjímečně se setkají dva tohoto druhu.
Medvědodlaci jsou samotáři putující rozsáhlými územími. V zimě zmalátní a podobně jako jejich druzi se uloží k zimnímu spánku. Jen vyjímečně se setkají dva tohoto druhu.
Zde hledá